Život Dominika Savia

Dominik byl chudý chlapec ze San Giovanni di Riva, narodil se 2.dubna 1842. V rodině viděl živou víru a už v sedmi letech přijal první svaté přijímání. Ve dvanácti letech se setkal s Donem Boskem a byl osloven jeho Da mihi animas (Dej mi duše). Hned ho přijal za svého přítele a duchovního vůdce. V oratoři rostl ve víře, pomáhal, konal kající skutky, byl vzorem pro ostatní... Byl ale nemocný a proto si jede domů odpočinout a nabrat síly. Dominik ale ví, že oratoř opouští nadobro:

"Proč jedeš domů tak nerad? Měl bys jet s radostí, protože se budeš těšit z blízkosti své maminky a tatínka."

"Protože si přeji skončit svůj život v oratoři."

"Pojedeš domů, a až se uzdravíš, zase se vrátíš."

"To ne. Odcházím a už se nevrátím."

(Život Dominika Savia, str.191)

Umírá doma 9.března 1857, s papežským požehnáním a slovy: "Ach! Krásnou věc jako nikdy vidím..." Pius XII. ho prohlásil za svatého 12.června 1954.

Dominik mě zaujal svou dobrotou a čistým srdcem. Tím, že nemyslel na sebe, ale všechno rozdával. Že vedl ostatní chlapce k Pánu, připravoval se s nimi na svátost smíření, založil Družinu Neposkrvněné. Nikoho nenechával v koutě, ale zajímal se o každého. Nedělal to, co se nemá - "Než abych udělal nějaký hřích, radši zemřu." Každý den usiloval o svatost. Od začátku věděl, kam jde a čeho chce dosáhnout...

Moc Vám doporučuju knížku Život Dominika Savia. Není to jen suchý výčet dat, ale líbí se mi na tom plno svědectví jeho přátel, známých, dodatky...a příběhy, které dokazují, že žil opravdu jako svatý.