Požehnaný víkend

14. 9. 2009 11:57
Rubrika: živý Bůh | Štítky: biřmování , spolčo

V pátek jsem se vydala plna očekávání a zvědavosti na spolčo. Těšila jsem se na nové, ale i staré známé osvědčené tváře. Sešli jsme se v parádní sestavě, naprosto nové a zajímavé. Katecheze otce Jiřího, naše sdílení ;), úžasné herecké výkony, modlitba kompletáře… společenství, radost, povzbuzení.

V sobotu jsem ráno chvátala na mši, po které mé kroky zamířily ke kostelu svatého Michaela. 12.září byl totiž Den otevřených dveří památek a tak jsem přiložila ruku k dílu a na chvíli šla hlídat i náš krásný pozdně gotický kostel. Po krátkém dobývání se jsme rozložili notebook, na kterém si návštěvníci mohli prohlédnout prezentaci kostelů chrudimské farnosti. Poté, co přišla Liduška, jsme se pomodlili ranní chvály a pomalu začali vítat první zvědavce. Povídaly jsme s Liduš o kostele, ukazovaly obrazy a zodpovídaly některé všetečné dotazy. Nejvíc mě dojal pán, který se na nás po našem dlouhém monologu zadíval a řekl: „Vy chodíte na gympl, že jo?“ Prý je to na nás vidět :D. Po čaji u Boji, Standy a Ondry jsme se sešly s Janou a hodinku před polednem šly znovu hlídat. Vždycky, když vyšla řada s povídáním na Janu, začaly se k nám hrnout davy ;). V poledne jsem letěla domů, sbalila všechno nutné (´nesesééér´;)) a jela do Pardubic.

U Salíků jsme škrábali brambory, loupali vajíčka, krájeli, strouhali, míchali…až z toho byl bramborový salát ;). Večer a v noci jsme byli v kapli, kde jsme měli následující den přijmout svátost biřmování. Ta síla aspoň malýho uvědomění si toho obrovskýho daru…

Ráno, když svítalo ještě malá zastávka v kapli a potom dlouhé (snad nejdelší v mém životě ;)) mytí, fénování, upravování, oblékání, česání… (ať žijou rifle a mikina ;)). Dole v kapli už byly slyšet libé tóny spojené kapely– Koření a scholy. Před příjezdem otce biskupa jsme nervózně postávali vzadu…přímluvy, čtení, dary, jdeme v průvodu… V těch pár minutách jsem si znovu uvědomila, jak jsem před rokem začala uvažovat, že do toho půjdu…viděla jsem naši přípravu jako ve filmu…úterní večery s tabulí, fixou, jídlem, přirovnáním, smíchem, poučením…mé ohromné těšení se na další týden…na další hodinu…letní puťák…večery s kytarou…mše na pařezech…otlačené nohy…radost ze všeho…radost z Boha…a teď toto ;).

I když bych možná chtěla, nedá se to popsat…nečekala jsem hned v neděli nějaký velký boom a přesto to bomba byla ;). Schola, výzdoba, kázání, vzkládání rukou, atmosféra, ze které byla cítit radost lidí a jejich podpora… a pak ta slova ´Edito Dominiko,…´

Vím, že mi nenarostou křídla. Vím, že jsem se nestala svatou. Ale stejně jako Dominik Savio o to chci usilovat. Stejně jako Edith Stein chci růst.

Děkuju …rodičům, kteří mě vedou a vychovávají ve víře…
…všem, kteří mě v životě formují a dávají mým krokům směr (kněží, přátelé, Koření, Salesiáni,...)...
… Pánu…

Zobrazeno 1248×

Komentáře

mia-maru

Dík za svědectví. +

dromedar

"Vy chodíte na gympl, že jo?"<br />
<br />
Přesně tohle se mi stalo první den na brigádě. (To, že na gympl už nechodím, je nepodstatný detail. Z gympláka jeho gympláctví nejspíš září do daleka...)

vasekpetru

Přeju Ti Kristy co nejsrdečněji dary Ducha svatého! :-) Muselo to být nadhérné... :-)

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz