10.dubna 2010 - slavíme a děkujeme

10. 4. 2010 21:53
Rubrika: zažila jsem... | Štítky: církev

13. února, den očekávaný celou naší farností kvůli farnímu plesu. Po poledni ale přichází další zpráva - náš biskup Dominik se bude stěhovat do Prahy. Pražská arcidiecéze se dočkala a dostává nového pastýře. Na jeho intronizaci se sjíždí kardinálové, biskupové, kněží i ostatní věřící nejen z ČR. Tento slavnostní den si nenechalo ujít ani cca 10 lidí od nás :-). Prvním velkým zážitkem byly ranní chvály na chodbě ve vlaku :-).Cesta ke Hradu se poté zpomalovala, lidí přibývalo a očekávání rostla. Já jsem se moc těšila, protože dnes byla krásná příležitost doprovodit toho, kterému jsem za tolik vděčná (úžasná diecézka, biřmování,...) Ačkoliv je to celkem ostuda, dnes jsem byla v katedrále poprvé. Vždy, když jsme procházeli kolem ní, se to tam hemžilo turisty a dlouhé fronty nás moc nelákaly... „tak někdy příště." Je úžasné, že ono „příště" bylo zrovna dnes. Už samotný příchod ke katedrále, otevřený hlavní vchod, zářící presbytář, růženec, úryvky z dekretu II. vatikánského koncilu a Denní modlitba církve, v níž jsme se spojili s celým světem... Jednota a radost, ačkoliv každý měl málo místa a i o to se dělil s druhými. Slavnostní zvony, které se rozezvučely úderem 10. hodiny v celé arcidiecézi. Průvod. Tolik odpovědí na Pánovo volání přichází, aby podpořilo svého nového pastýře. Přečtení Apoštolského listu o jmenování v latině a češtině, krásné přivítání P. Michaela Slavíka, slova pana prezidenta, kde se poprvé dozvídáme o polském neštěstí... myslím ale, že to k tomu patří - tohle je podle mě Církev - živá rodina, která není uzavřená jen pro několik málo vyvolených a úspěšných, ale zajímá se, modlí se a přimlouvá za bratry a sestry po celém světě... Mše svatá, v jejímž středu stojí Ten, který povolal apoštoly, svaté, otce Dominika a který každý den volá i nás... Neuvěřitelná atmosféra, téměř hmatatelná přítomnost těch, kteří nesli víru v době, kdy jim nikdo netleskal a jednota... Přišlo mi, že tohle je skutečně TA jednota, svornost, o níž mluvil Pán Ježíš ve velekněžské modlitbě (J 17, 11.22) Otčenáš, který se nesl celou katedrálou a při kterém se mi rozbušilo srdce... Eucharistie, ve které se nám Pán znovu a znovu dává... a navíc ještě krásné Pololáníkovo "Kdo jí mé tělo a pije mou krev." U nás na Misse chrismatis se vždycky zpívalo, mě pak znělo v uších celé Velikonoce a letos mi bylo tak líto, že ji neuslyším, protože povinností bylo hodně a na Missu jsem se nedostala...a teď se hraje...díky

Na závěr se mě dotkla slova papežského nuncia Diega Causera o tom, že křesťanství je v naší zemi navenek vidět na každém kroku, ale duše se ztrácí... a potom upřímný pozdrav politické vězenkyně Naděždy Kavalírové.

Na konec jsem ještě potkala Anetku, což mi udělalo ohromnou radost :-).

Jsem šťastná a vděčná, že žiju v Církvi, že Ženich svou Nevěstu vede a posiluje a že Jí dává další pastýře...

 

Zobrazeno 877×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz