Po delší době mi připadá, že zase trochu líp vidím...a není to tím, že bych měla předtím nánosy čehosi na brýlích nebo že by se mé oči najednou jakýmsi zázrakem nějak rozlepily... Spíš se trochu rozlepila, rozpustila, roztála (?) ta tvrdá vrstva, která bránila opravdově vidět. Která nutila hledět do sebe, přehnaně se zaobírat sebou, nesmyslně přemýšlet nad věcmi, které jsou v podstatě nepodstatné... A tak mám konečně trochu radost :-)
... každý den je tolik darů, které jsou mi dávány...často si jich nevšimnu a radši rychle pospíchám dál... Setkání s tímto člověkem, dvě slova z kázání, titul knihy ve výloze, sníh snášející se na zem...
"Pane, ať vidím..."
..tak tomu říkám radost z Boží krásy a dobroty! Nádherné, Kiki. Přeji ti, aby jsi stále objevovala u našeho Pána a dokázala se radovat i z maličkostí :-) Krásné adventní dny
jj máš pravdu, díky moc za nádherný článek:-))
Díky za skvělý podnět k zamyšlení do doby postní. Moc hezky jsi mi promluvila do duše! :-) Přeju ti, abys viděla stále jasněji! ;-) +
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.