Suchopár

Chvíle, kdy jen křičíte. Nebo už nekřičíte, protože se Vám nedostává sil.

Chvíle, kdy si s Eliášem přejete, aby Vás Hospodin vzal, protože nejste lepší než Vaši otcové.

Chvíle, kdy vlny nezmítají jen hladinou, ale otřásají Vašimi základy, které se zdály být tak pevné.

Chvíle, kdy si silně uvědomujete, že zkušenost pouště není možno sdílet s kdekým. Snad o ní svědčit v momentech milosti, ne však pro své oblažení.

Chvíle, kdy Vám není lhostejný život. Na Ukrajině, v Sýrii, v Iráku. Ne protože "se to má". Ale protože se cítíte být zavázáni.

Chvíle, kdy toužíte po Prameni. Vracíte se na místa, kde jste Ho dříve nacházeli. Dnes tu však není. 

Chvíle, kdy jste se vrátili na svou vinici a shledáváte ji zpustošenou. Povalená strážní věž, všude plevel, stržené zdi. Najali jste nepravé hlídače.

Chvíle, kdy umíráte vlastním představám. O budoucnosti, druhých i sobě. 

Chvíle, kdy se pročišťují Vaše oči, jež jste si nechali zanést spoustou nepotřebností.

Chvíle, kdy jste pozváni k cestě. K Neznámému...