Radost
Často kolem sebe vidím smutné tváře, zoufalé výrazy... a ptám se :" PROČ?"... :D
Vždyť na světě je plno věcí, ze kterých se můžem radovat. To, co každý den dostáváme a bereme to jako samozřejmost...rodinu, zázemí, školu, práci, zdraví, přátele,... Tak proč je pořád tolik lidí smutných?
Myslím, že každý křesťan by měl kolem sebe rozdávat radost... tak nějak automaticky. Protože v dnešním světě jí fakt moc není.
Chci napsat pár věcí, který mi poslední dobou udělaly radost:
1. Mám radost z toho, že když jdu po ulici, kopu do hromady listí...Ty listy jsou různobarevný a krásný...a lítaj :)
2. Mám radost z toho, že před šestnácti lety řekli moji rodiče:"ANO" a tak tu jsem :)
3.Mám radost z toho, že mi babička po dlouhý době na otázku:"Jak se máš?", neodpoví :"Špatně" ale "Dobře"... pokud jste nezažili, nepochopíte, ale je to fakt obrovská radost :)
To jsou kočky,cooo? :)
4. Mám radost z toho, že dneska v busu mi začala hrát v mp3 jedna krásná písnička... :D a lidi kolem se začali trochu otáčet :D ale nechala jsem to a smála se...
5. Mám radost z toho, že žiju... že jsem... že mám pusu, kterou můžu kroutit...a můžu se smát nebo mluvit. Že mám ruce, nohy... Že mám rodinu a přátele. Že mám víru... a že se můžu radovat!
Zkuste se jeden den - dobře, tak stačí hodina :)- radovat. Dívat se na detaily, maličkosti. Rozdávat radost lidem kolem sebe. Vždyť nikdo z nás určitě nechce žít ve smutným a uplakaným světě.
Kiki: Nn nemyslím, že by to bylo "primitivní" popisování radosti. Já zase asi vím, co jsi chtěla říct Ty. A souhlasím...Já jsem si třeba tak trochu "hrála" a pozorovala lidi, když jsem měla brigádu v Makru. Během markování jsem začala řeč: "A jak se máte, jak jsou obchody, co rodina, kam na dovolenou?" Sklízela jsem mrazivé pohledy s podtextem "co je vám slečno do toho" ale někdy naopak - vděčnost ze zájmu a radost ze vzájemného sdílení těch několika minut, které nás i přes velký zástup lidí a časovou tíseň dokázaly sblížit jako lidské bytosti navzdory totálně odcizujícímu supermarketovému prostředí. Kolem mé pokladny prostě byla "náves" :-) Jindy jsem donesla kadeřnici růži. Rostou nám na zahrádce hrozně krásně voňavé. Nechtělo se mi ji s sebou tahat, ale přesto jsem si myslela, že to pro ni pravděpodobně moc zákaznic neudělalo. A tak jsem ji vzala. Když k ní s dojetí voněla, říkala, že si vzpomněla na to, jak byla malá a chodila k bab
Evelýna: Skvělý, děkuju :-). Víc takových lidí! :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.