Je naše srdce obrostlý tukem?

Občas, když prožívám nějakou zkoušku nebo mě tenhle svět stahuje hloub do svého JÁ, si říkám, že se asi dá žít bez Boha... Ale pak si uvědomím, jak by můj život vypadal...a tak opouštím původní pokušení :).

Nevím jak Vy, ale já občas potřebuju vypnout. Ode všeho. Škola, rodina (občas to dá zabrat :-]), zájmy, kamarádi...někdy toho mám prostě dost...je toho na mě hodně a utíkám pryč... Tak nějak cítím, že v tom shonu, který kolem sebe mám, nezvládám mluvit s Bohem...nevím, čím to je...

Jdu se projít a najednou je všechno snazší. Když vidím přírodu, spokojený lidi,...je za co děkovat. A navíc vím, že nikdy nejdu sama...

Tak chci i Vás ostatní povzbudit...protože myslím, že Bůh k nám mluví pořád, ale my máme někdy zacpaný uši vším mamonem a nablýskanou světskou krásou... a to je pak škoda...

Ať o nás neplatí: "Budete stále poslouchat, ale nepochopíte,ustavičně budete hledět, ale neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím." Mt 13,14-15