Otče náš

Otče náš se modlím každý den... někdy přemýšlím téměř nad každým slovem, jindy bezmyšlenkovitě odříkávám...

Slova otce biskupa Vojtěcha Cikrle mne zasáhla... Jiný pohled, osobité pojednání, přesnost,... nebudu to prodlužovat. Je to z knihy Vy jste sůl země a světlo světa, která vyšla loni...a já se o to s Vámi chci podělit...

Chci teď odložit všechno, co mě odvádí někam jinam, Pane.

Chci zde být pro tebe, jako ty jsi zde pro mě. V tvé blízkosti vždycky objevím něco nového, něco božského.

Toužím po tvém přijetí, Pane.

Ukázal jsi mi Otce.

Řekl jsi: Kdo vidí mne, vidí Otce.

Nejsem opuštěný, i když mě nepřijímají ti, které mám kolem sebe – rodiče, děti.

Ale ty jsi můj Otec a staráš se o mě.

Dáváš mi všechno, co potřebuji.

Nejsi ale jenom můj Otec, jsi Otcem také všech ostatních.

Někdy je pro mě těžké to přijmout. Přátele si vybírám podle toho, jak si rozumíme, jak jsou mi sympatičtí. Sourozence si vybírat nemohu.

Ty však můžeš i z nás, kteří máme různé názory a vidíme mnoho věcí rozdílně, udělat sourozence, spojit nás v jednu rodinu.

Proto voláme: Otče náš

Otče náš, jenž jsi na nebesích, ať jdu cestou, která vede k tobě.

Ať přijde tvé království lásky, odpuštění a naděje.

Království, ve kterém je každý osobností.

Odpusť mi,

když utíkám,

když ti nedůvěřuji,

když mám z tebe strach,

když se mi zdá, že všechny jiné cesty jsou snazší, lákavější a krásnější než ta tvoje.

Děkuji, že jsem mohl zahlédnout, že jsi to nejkrásnější, co jsem mohl v životě objevit.

Že v tobě je plnost lásky a všeho ostatního, co v životě hledám, po čem toužím.

Děkuji ti, Pane.

Vím, že mě nechceš okrádat o svobodu a že mně chceš poskytnout plnost života.

Kéž tě takhle poznají všichni lidé.

Ať se ty sám, tvé jméno stane svaté pro všechny lidi. Ale především, ať se stane svaté pro mě.

A taky Tě moc prosím, aby přišlo Tvé království.

Aby přišlo do všeho, co prožívám.

Do mých vztahů,

Do mého srdce, do všeho, co dělám,

Do mého povolání. Do našich životů. Do nespravedlnosti světa. Ať všude září Tvé království. Ať září i skrze mě, skrze nás, kteří jsme Ti uvěřili.

Zbav mě, Pane, všeho, co mi brání, aby do Tvého království vkročil.

Ať jsou Tvá přání pro můj život tak silná, že ani já nebudu chtít nic jiného. Ať dojde k takové shodě, že čím víc já přijmu to, co chceš Ty, tím víc bude zářit Tvé království.

Ne já, ale Ty.

Ty, Pane.

Ty, Pane, který každý den přicházíš,

Ty, který něco potřebuješ,

Ty, který trpíš.

Ne já, ale Ty.

Nám.

Nejde jen o mě a nejde ani o chléb, který jéme…

Prosím Tě o vše, co je potřebné k životu.

Prosím Tě za sebe a za ty, které mám rád.

A pokusím se přát i těm, které nemám rád, protože vím, že je máš rád Ty, protože vím, že máš rád každého: Ať máme všechno, co potřebujeme ke svému životu. K životu s Tebou. Kéž to tak je, Pane. A odpusť mi prosím všechno, čím jsem se od Tebe vzdálil. Je to tolik věcí…!

Ale Tys poslal svého Syna, Otče, aby na sebe vzal moje hříchy.

Ještě přesněji: aby se stal hříchem místo mě.

Na něm jsi přeškrtl dlužní úpis všech mých hříchů.

Asi si stále neuvědomuji, co všechno to vlastně je.

Ať to, Pane, konečně pochopím. Ať si uvědomím ošklivost postojů, které jsou hříšné, ať si uvědomím velikost tvé lásky.

Kéž toto poznání rozbije všechny mé dosavadní jistoty, ať přehází můj žebříček hodnot a nasměruje mě k Tobě.

Pane, když přemýšlím o hříchu a odpuštění, tak se strachem zjišťuji, že jsi mi dal něco, čím Ti mohu být blízko. Že já mohu dělat to, co Ty. Že mám odpustit.

Ale ono mi to nějak nejde.

Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme těm, kteří se provinili proti nám.

V této chvíli vždycky zahlédnu zástupy lidí, kteří se proti mně nějak provinili – ať už z nevědomosti či ze zloby a zcela vědomě. Těžko, moc těžko jim odpouštím.

I když se o to snažím, tolikrát se mi to vrací a znovu je ve mně touha vykládat o tom, co udělali špatného.

Ale já jim mám odpustit.

Prosím, pomáhej mi. Bez Tebe to nedokážu.

Ať dokážu odpustit skutečně všem, kteří se vůči mně provinili.

A i když nemohu zapomenout, svěřuji Ti to do rukou.

A prosím, milosrdný Pane, neodpouštěj mi jen tak, jako já svým viníkům…

A ještě Tě moc prosím, abys mě ochránil od zla.

Často mám pocit, že pluji na lodi, jež každou chvíli klesne ke dnu.

Že procházím boji, v nichž jen těžko vnímám naději na vítězství.

Že musím zakusit mnoho těžkostí a ujít tisíce kilometrů ve tmě.

Buď se mnou, abych přijímal Tvého ducha a ne ducha zla.

Zbav mě zlého a závislosti na něm.

Osvoboď mě, Pane…

Prosím, ať se mi stane vše, oč jsem Tě s důvěrou prosil.

Ať to platí pro každého z nás.