Rozhodla jsem se, že napíšu něco o svých kamarádech, potažmo přátelích. O přátelství je plno známých citátů, lidi se obdarovávají malými knížečkami s verši o přátelství, apod… ale na co je nám teorie, kterou nikdy v praxi nevyužijeme?
Vždycky jsem strašně chtěla mít nějakou kámošku…takovou tu super kámošku, o který se psalo v těch dívčích románech…která přijde, když mám nějaký dilema, rozumí mi a nenaštve se, když já nevim co… ale tak jako samozřejmě to tak rychle všechno nešlo… Na základce to bylo takový docela rozporuplný a po 5.třídě jsem šla na gympl J
To byl docela otřes J. Kamarádi ze základky se pomalu ale jistě ztráceli, přicházeli noví…
Po téměř 4,5 letech na gymplu (uj, to je docela doba :D) už docela víme, co od sebe můžem čekat, jakej má kdo charakter, vlastnosti, co ho naštve a co mu udělá radost… je to fajn a jsem strašně ráda, že jsem poznala tyhle lidi. Úplně nejvíc kámoška je Iva…Ivča…Ivuš…Solenoidka :DDDD… V primě si pomalu ani nepamatuju, že tam byla, ale teď, postupem času, si uvědomuju čím dál tím víc, že hraje v mým životě už docela podstatnou roli J. Nesedíme spolu, jako spolu sedí plno jiných kámošek. A kvůli tomu taky při hodině spotřebujem hodně papíru :D. Nevím…to se nedá všechno napsat… na ICQ si spolu dokážem psát hodiny…obyčejně nejsem tak výřečnej člověk – někdy mi dělá problém bavit se s určitým typem lidí i půl minuty J. Vím, že se na ní můžu spolehnout… Teď od září, s příchodem prváků, se zvýšil počet našich cest do 3.patra :D. Je to strašná sranda :D. Naše trapasy typu 3, 2, 1, TEEEĎ, Míša, mažoretky, plavání, Ewa a Vašek,…
Jo, jsem s Váma zajedno, že je to klasická puberta :D. Ale myslím, že něco podobného by měl zažít každej J. Přejít plynule z plínek do saka podle mě není tak dobrý a zůstat pořád dítě nebo naopak už odmala být veden jako „Ty seš něco víc, proč být dítě, když i v 5 se dá něco dokázat!“
Každý potřebujem přátele. Bezesporu. To je prostě jasný J.
Jsem strašně ráda, že mám Ivču =*. Že mě má ráda takovou, jaká jsem a že mě nechce předělávat J. Že to není věčně zarytý pesimista, ale naopak – dokáže mi dát plno radosti, když to je na místě. Že nic nemusím říkat a ona stejně ví, co myslím. Že máme stejnej humor a pohled na svět. Že se máme pořád čemu smát. Že mě nikdy neposlala s ničím do háje. Že objevila krásu plavání. Že objevila krásu pěti otazníků ;). Že tu je a že mi jí Bůh poslal… J
Smyslem tohohle článku nebylo nějaký poučování, ale prostě jsem si chtěla jen vylít srdce =).
Jo a ty prázdný místa čekají na to, až se mi podaří tam nahrát nějakou fotku :).
Tak jsem si to po roce a půl zase přečetla. Ty časy, kdy jsme strávily většinu dne ve třetím patře se asi znovu nevrátí, leda že by přišli nějací noví prváci:D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.