Kdo jsem já?

"Co je člověk, že se o něj staráš, syn člověka, že na něj pamatuješ?" Žalm 8

Pane, kdo vůbec jsem? Proč jsi stvořil zrovna mě? Čím jsem si zasloužila Tvou náklonnost? Proč mě tak chráníš? Odkud se vzala Tvá láska ke mně? Když se podívám na hory, které se vypínají za obzorem... stromy, jejichž nejrůznější odstíny zelené mě tak vábí... zaposlouchám se do zpěvu ptáků... běžím a nechám si vítr proudit mezi prsty... sednu si do trávy a pozoruji západ slunce...zadívám se na lidi kolem a obdivuju v nich krásu Tvého stvoření...

"Jak úžasná jsou Tvá díla, jak hluboké Tvé myšlenky!"

Tys to všechno stvořil pro mě, pro člověka. Tolik rozmanitých druhů! Věda a její zákony, které sice mnohdy nechápu, ale jejichž Tvůrce mě fascinuje... Vždyť Tebe hledají všichni vědci, po objevení Tebe prahnou všichni hledající...

Pane, pochopím, že tohle všechno mi dáváš jen proto, že mě miluješ? Že život s Tebou není odměna za to, že ovládám deset jazyků, mám xy diplomů a v malíku poslední módní trendy a makám hodiny v posilovně...? Stačilo by přece, kdybys nechtěl...a nezbyl by po mě ani mastný flek. Uvědomuju si tu sílu, že Ty chceš? Jak odpovídám na ta jemná znamení, která mi pořád dáváš? Mluvíš skrze lidi, situace, Písmo... jen se dívat! Nevnímat pořád jen sebe, ale zvednout oči... nebo jsem snad už dávno otupěla a Tvůj jemný - ale velmi jasný - hlas už nerozpoznám? Hlas, který mě každé ráno zvedá z postele a dává na frak mé lenosti, den co den vybízí ke službě, utěšuje, když smutním, pozvedá, když malomyslním, rozesmívá, odhaluje své krásy a dává pokoj...

Díky...